5. října 2026
Prodat nemovitost sám, nebo přes makléře? Co se skutečně vyplatí
Co všechno je za jedním inzerátem
Když prodáte nemovitost sami, ušetříte provizi. Matematicky je to pravda – jenže tím výpočet teprve začíná. Ve skutečnosti totiž nerozhoduje, kolik jste nezaplatili makléři, ale kolik vám po dokončeném prodeji skutečně zůstalo, kolik času vás obchod stál a jaké riziko jste během něj nesli.
A právě tady se vlastní prodej a profesionálně řízený prodej začínají lišit.
Nemovitost samozřejmě můžete prodat bez realitní kanceláře
Začněme tím nejdůležitějším: na prodeji vlastní nemovitosti bez realitního makléře není nic špatného. Neexistuje povinnost, že při prodeji bytu nebo domu musí být realitní kancelář. Pokud máte zkušenosti s obchodem, orientujete se v realitách, máte dostatek času, umíte nemovitost připravit a jste schopni koordinovat právní, finanční a administrativní část, může vlastní prodej fungovat velmi dobře.
V takovém případě může být role klasického realitního marketingu skutečně malá. Jenže většina prodejů takhle nezačíná.
Vlastní prodej není „bez nákladů“
Je především bez provize makléři. To není totéž. Pořád můžete potřebovat fotografie, půdorys, PENB, právní služby, úschovu, případně video, dron, technickou dokumentaci, geodeta, znalecké nebo odborné posouzení, placenou inzerci a další služby podle typu nemovitosti. Některé z těchto nákladů byste platili i při spolupráci s realitní kanceláří, jiné bývají součástí sjednané provize.
První skutečně těžká otázka ale není marketing. Je to cena.
Řekněme, že vlastníte byt, ve kterém jste dvacet let bydleli. Máte k němu vztah. Víte, kolik stála kuchyň, pamatujete si rekonstrukci koupelny a víte, že soused prodává podobný byt za 7,2 milionu. A proto se rozhodnete: „Dám 7,3 a uvidíme.“
Jenže sousedův byt možná také nikdo nekupuje. Nabídková cena není realizovaná cena. A právě zde může vzniknout nejdražší chyba celého prodeje. Ne fotografie, ne právník, ne provize – špatný start ceny.
Přestřelená cena někdy stojí víc než makléř
Představte si, že realistické cenové pásmo vašeho bytu je přibližně 6,8 až 7 milionů. Vy začnete na 7,6. První týdny se nabídka objeví všem lidem, kteří aktivně hledají. Podívají se, porovnají ji s konkurencí – a většina ji vyřadí jako drahou.
Najednou není hlavní otázka „Kolik jsem ušetřil na provizi?“, ale „Nevytvořil jsem špatnou cenovou strategií ztrátu větší, než by byla cena profesionální služby?“ To samozřejmě neznamená, že makléř vždy nastaví cenu správně – špatný makléř může udělat úplně stejnou chybu. Rozdíl má být v tom, že profesionál dokáže svůj návrh podložit daty a strategií.
Další rozdíl přichází u prezentace
Telefon dnes umí skvělé fotografie, a právě proto vzniká pocit „To zvládnu.“ Technicky ano. Jenže fotografie nemovitosti nejsou dokumentace dovolené. Jejich úkolem není pouze ukázat, jak místnost vypadá. Mají kupujícího zastavit mezi desítkami dalších nabídek, ukázat prostor, světlo a dispozici – a hlavně dostat správného člověka na prohlídku.
To stejné platí pro půdorys, video, text, pořadí fotografií a titulní snímek, u některých domů pro dron, u jiných pro vizualizace. Profesionální prezentace není povinná. Ale konkuruje nabídkám, které ji mají.
A pak přijde telefon
„Dobrý den, je to aktuální?“ První zájemce. Pak druhý, třetí. Čtvrtý chce vyměnit byt za jiný. Pátý chce poslat adresu, ale už se neozve. Šestý se objedná na prohlídku a nepřijde. Sedmý nabídne půl milionu pod cenou ještě před prohlídkou. Osmý je velmi sympatický a řekne: „Určitě to bereme.“ Za tři dny zjistíte, že ještě musí prodat svůj vlastní byt.
Tohle je část prodeje, kterou na fotografiích realitního makléře moc nevidíte. Ale zabírá překvapivě hodně času.
Kdo skutečně kupuje? Kdo má finance? Kdo potřebuje hypotéku? Kdo je pouze na začátku hledání? Kdo musí nejprve prodat jinou nemovitost? A kdo se přišel v neděli podívat jen proto, že ho zajímalo, jak sousedi bydlí?
Profesionální makléř nemá kupující odmítat. Má ale umět rozlišovat jejich připravenost. Protože ve chvíli, kdy dostanete nabídku, už nepotřebujete pouze člověka, kterému se váš byt líbí – potřebujete někoho, kdo je schopný obchod dokončit.
Vyjednávání bývá u vlastního prodeje psychologicky nejtěžší
Představte si velmi jednoduchou situaci. Byt nabízíte za 7 000 000 Kč a kupující vám po prohlídce řekne: „Líbí se nám, ale dáme 6,6.“ Teď stojíte přímo proti němu. Je to váš byt, vaše peníze, vaše emoce. A chcete vědět, kolik je ochoten skutečně zaplatit. Jenže on chce vědět přesně opačnou věc: kolik jste ochoten skutečně slevit?
Tohle není kritika soukromých prodávajících. Je přirozeně těžší vyjednávat o vlastním majetku než o majetku klienta.
„Určitě se nějak domluvíme.“
„Pod sedm nechci jít, ale třeba 6,9…“
Inzerovaná cena není konečná – a to ještě ani nepodal nabídku.
Původně možná uvažoval o 6,95. Právě se dozvěděl, že stačí nabídnout méně.
Makléř samozřejmě není automaticky lepší vyjednavač jen proto, že má vizitku. Ale kvalitní makléř by měl podobné situace řešit opakovaně. Právě zkušenost z desítek předchozích jednání je jedna z věcí, kterou si klient kupuje.
Pak už nejde jen o obchod. Přichází právo a administrativa
Představme si, že jste kupujícího našli. Gratuluji. Teď je potřeba bezpečně dostat obchod od „Bereme to“ až k „Peníze jsou u prodávajícího a klíče u kupujícího“.
A právě tady už bych rozhodně nedoporučoval šetřit tím, že si někdo vezme první vzor kupní smlouvy z internetu.
Některé povinnosti máte bez ohledu na to, zda makléře používáte
Dobrým příkladem je průkaz energetické náročnosti budovy (PENB).
Podle aktuálního znění zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií (§ 7a) musí prodávající průkaz nebo jeho kopii předložit a předat kupujícímu a energetická třída se má objevit také v informačních a reklamních materiálech. Když prodáváte přes zprostředkovatele a nepředáte mu grafickou část průkazu, musí v inzerci uvést nejhorší třídu G. Stejné informace shrnuje i Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Povinnost se netýká úplně každé budovy – existují výjimky (například velmi malé budovy nebo památkově chráněné objekty) – a zákon se průběžně novelizuje, takže u konkrétní nemovitosti si vždy ověřte aktuální stav.
Tohle je drobný příklad něčeho, co mnoho majitelů začne řešit až ve chvíli, kdy už chce nemovitost zveřejnit.
Stejně tak katastr není jen „pošleme smlouvu“
Vklad vlastnického práva se zapisuje do katastru na základě návrhu na vklad.
Tohle není důvod potřebovat makléře. Je to jen další ukázka, že prodej není jedna smlouva a jeden podpis. Je to proces.
A vlastní prodej má ještě jednu cenu: váš čas
Představme si standardní byt: příprava, fotograf, text, inzerce, telefonáty, e-maily, prohlídky, další prohlídky, druhé prohlídky, vyjednávání, dokumenty pro banku, komunikace s kupujícím, advokát, podpisy, katastr, předání.
Pokud máte flexibilní práci a baví vás to, nemusí to být problém. Pokud podnikáte, máte dvě děti a každé dvě hodiny vašeho času mají jinou hodnotu, rovnice vypadá jinak. Čas není zdarma jen proto, že vám na něj nikdo neposlal fakturu.
Kdy bych vlastní prodej považoval za rozumnou variantu a kdy bych profesionála vážně zvažoval
máte zkušenosti s podobnými obchody,
dobře znáte místní trh,
máte dostatek času,
nemovitost má jednoduchý právní a technický stav,
jste připraveni využít profesionály tam, kde je skutečně potřebujete (advokát, energetický specialista),
už máte konkrétního kupujícího.
neumím spolehlivě stanovit cenu,
je nemovitost drahá nebo atypická,
mám složitější právní či technickou situaci,
nechci komunikovat s desítkami zájemců,
nejsem silný ve vyjednávání,
zároveň kupuji jinou nemovitost a koordinuji několik transakcí,
nechci se na vlastním obchodu učit profesi, kterou jiný dělá každý den.
Velkou výhodou je samozřejmě situace, kdy už konkrétního kupujícího máte. Pak skutečně nemusíte platit rozsáhlý marketing někomu, kdo vám má teprve kupce hledat. A právě kvalitní makléř by vám měl být schopný říct i tohle: ne každý prodej potřebuje stejný rozsah služby.
A teď ta nepříjemná část pro realitní makléře
Makléř se automaticky nevyplatí. Pokud jeho práce spočívá v tom, že udělá několik fotografií, zkopíruje váš text, vystaví nemovitost na portál, přepošle vám telefonní čísla zájemců a při první komplikaci řekne „Musíme zlevnit“, pak je naprosto legitimní se ptát, za co provizi platíte. Makléř musí vlastní prodej překonat hodnotou – ne argumentem „Tak se to prostě dělá“.
Pokud tohle makléř nedělá lépe, než byste to zvládli sami, jeho služba nedává ekonomický smysl.
Proto nerad říkám: „S makléřem vždycky vyděláte víc“
Nevím to. A nikdo to poctivě vědět nemůže. U konkrétního obchodu může velmi zkušený majitel prodat perfektně sám. Stejně tak může špatný makléř dosáhnout horšího výsledku než schopný soukromý prodávající.
Správná otázka tedy není „Je vždycky lepší makléř?“, ale „Dokáže tento konkrétní makléř vytvořit hodnotu vyšší než jeho cena?“ To je otázka, kterou bych si na místě prodávajícího položil.
A výsledná matematika?
Pokud prodáte sami za 7 milionů a náklady máte minimální, je váš výsledek velmi dobrý. Pokud makléř stejnou nemovitost prodá také za 7 milionů a vezme si významnou provizi, finančně jste dopadli hůř – pokud pro vás jeho čas, pohodlí nebo snížení rizika neměly odpovídající hodnotu. Pokud ale díky lepší cenové strategii, prezentaci, konkurenci mezi kupujícími a vyjednávání prodá výrazně lépe, může vám i po odečtení provize zůstat více.
Právě proto předchozí článek o provizi končil otázkou: kolik mi skutečně zůstane? A dnešní článek ji doplňuje: co všechno jsem musel udělat a jaké riziko jsem kvůli tomuto výsledku převzal?
žádná provize
vlastní čas
vlastní rozhodování
vlastní odpovědnost
provize
servis
zkušenost
řízení procesu
Takže prodat sám, nebo přes makléře?
Obě možnosti jsou legitimní. Pokud prodáváte sami, udělejte to profesionálně. Ne stylem „Zkusíme dát inzerát a uvidíme.“ Připravte si cenu, dokumentaci, prezentaci, proces práce se zájemci, právní servis, úschovu, financování, předání – a plán, co uděláte, když první strategie nebude fungovat.
A pokud vybíráte makléře, chtějte od něj přesně totéž. Jen s jedním zásadním rozdílem.
On by to měl umět lépe než vy. Jinak není důvod mu za to platit. — Boris Šosman, realitní makléř
Mohu prodat nemovitost bez realitní kanceláře?
Ano. Povinnost využít při prodeji bytu nebo domu realitní kancelář neexistuje. Vlastní prodej může fungovat velmi dobře, pokud máte zkušenosti, dostatek času, jednoduchý právní stav nemovitosti a umíte zvládnout cenu, prezentaci, jednání s kupujícími i právní a administrativní část obchodu.
Co potřebuji k prodeji bytu bez realitky?
Realistickou cenu podloženou skutečně prodanými byty, průkaz energetické náročnosti budovy (pokud se na nemovitost povinnost vztahuje), kvalitní fotografie a půdorys, plán práce se zájemci a prohlídkami, právní servis pro kupní smlouvu, úschovu peněz, návrh na vklad do katastru a předávací protokol.
Kolik stojí vlastní prodej nemovitosti?
Vlastní prodej není bez nákladů, je jen bez provize makléře. Počítejte s fotografiemi, půdorysem, PENB, právními službami, úschovou, případně videem, dronem, geodetem nebo placenou inzercí a se správním poplatkem za návrh na vklad do katastru (2 000 Kč, při podání přes Portál katastru 1 600 Kč). K tomu patří i váš čas.
Kdo připraví kupní smlouvu při prodeji bez realitky?
Při prodeji bez realitní kanceláře si ji musíte zajistit sami – nejlépe prostřednictvím advokáta nebo jiného právníka. Nedoporučuji brát první vzor z internetu, zvlášť pokud kupující financuje koupi hypotékou nebo se používá úschova peněz.
Potřebuji při prodeji PENB?
U většiny budov a jednotek ano. Podle aktuálního znění zákona č. 406/2000 Sb. (§ 7a) musí prodávající průkaz energetické náročnosti kupujícímu předložit a předat a klasifikační třída se uvádí v inzerci. Pokud zprostředkovatel grafickou část průkazu nedostane, uvede v inzerci nejhorší třídu G. Některé budovy jsou z povinnosti vyjmuty, proto si u konkrétní nemovitosti ověřte, zda se na ni vztahuje.
Specializuji se na profesionální marketing nemovitostí a maximalizaci prodejní ceny. Více než 170 úspěšně prodaných nemovitostí.